Můj pohled na dokument Cukr-Blog (Sugar Blues)

Zdroj: Pixabay.com

Před pár dny jsem narazila na starší číslo jednoho magazínu pro ženy, kde byl rozhovor s autorkou dokumentu Cukr-Blog Andreou Culkovou. Opět to vyvolalo můj zájem o dokument a tak jsem se konečně rozhodla jej shlédnout.

A můj názor? Popravdě je i tak trochu rozpačitý.


Co se týká informační obsahové stránky, tam nemám jediný problém, všechny informace byly zajímavé. Souvislosti cukru s nemocemi, ovlivňování ústavů rozhodujících o škodlivosti či prospěšnosti vůči zdraví nadnárodními potravinovými korporacemi, manipulace těchto korporací s lidmi, utlačování všech bojujících proti nadměrné konzumaci cukru - to vše bylo věrohodné a věřím, že i pravdivé a nemám ani potřebu je nijak zpochybňovat.

Avšak s čím jsem měla větší problém, je samotné zpracování. Osobně mi naturalismus a ponurost dokumentu nevadí, ale je mnoho lidí, které tyto věci odradí. Rodina žijící v domácnosti působící příliš venkovsky a alternativně a když pominu Mac od Apllu tak i dost nemoderně asi nebude připadat atraktivně a dostatečně věrohodně pro rodinu, která si bude myslet, že žije moderně a bude mít průměrnou domácnost vybavenou Ikea nábytkem. Je mi jasné, že autorka asi lepší podmínky nemá, natáčení dokumentů asi nebude bůhvíjak výdělečné, ale bohužel to sníží dosah zasažených lidí a to mi přijde škoda.

Právě ona ponurost a těžkopádnost podle mého vede lidi k doměnce, že se jedná o fanatismus (pro mnohé možná až okultismus). Prostě jakoby život bez cukru musel znamenat, že domácnost bude jen (hezky označeno) rustikálního stylu, a móda a vše okolo bude jen přírodních barev a všichni budou vypadat jako lesany. Narozdíl například běžné prezentace raw stravování, který na první pohled vypadá moderně a svěže, prezentují jej ženy v nejnovějších módních kouscích a proto tomu snadno podlehnou i celebrity a pak spousta dalších, kteří chtějí být stejně trendy.

Co však v tomto naturalistickém pojetí oceňuji je autorky schpopnost přiznat, jak skutečnost s cukrovkou i natáčením zasahuje a ovlivňuje nejen jí, ale i její rodinu.

Kromě všech odborníků, na mě nejlépe v dokumentu působila bývalá gogo tanečnice, která i přes dlouhý souboj pro ti cukru trvající většinu jejího života vypadala moderně, nosila barevně výrazné (někdy až výstřední) oblečení, měla hezkou moderní domácnost. A mohla by být jedním z vzorů, že i bez cukru může člověk být in. S čímž většina kritiků na ČSFD zrovna nesouhlasí a právě tato osoba jim v dokumentu nejvíce vadí.

Můj názor tedy už znáte. A jaký je ten Váš? Napište mi ho do komentáře.

Dokument můžete shlédnout i na youtube.